Jméno Dali zde neoznačuje španělského surrealistického malíře, nýbrž dánskou firmu, zaměřenou na reproboxy. Jde o zkratku Danish Audiophile Loudspeaker Industries. Firma vznikla v roce 1983, v oboru patří mezi velké, v posledních letech se řadí mezi pět největších evropských výrobců reprosoustav. Pokud hledáte nové reproboxy, vyplatí se je hledat právě u specialistů. Tak jako je rozdíl mezi oblekem z konfekce nebo od krejčího, či vínem ze supermarketu a přímo od vinaře, budete též vnímat jinou kvalitu zvuku od specialistů na reproboxy nebo od modelů nadnárodních gigantů, kteří vyrábí vše od televizí po CD-R disky.

Specialisté mají jeden cíl, ničím jiným se nerozptylují a řeší jediný úkol: co nejlepší reproboxy za konkurenceschopnou cenu. Stojanový model Helicon 300 mkII náleží  mezi vytříbené audiofilské boxy s mimořádně dobrým poměrem kvalita /cena. Považujete 85 tisíc za stojanové boxy za šílenost, nesmysl? Máte-li uvedený názor, nečtěte dále, šetřete čas. Vždyť za stejný (i nižší) obnos seženete jistě jiné povedené, ale dospělé sloupové. Člověk za ty peníze očekává mj. neošizenou reprodukci basů. A od maloobjemových regálovek se jich nedočká. Omyl ! V posledních 10 letech se zvýšila kvalita reprodukce boxů především díky novým spojovým materiálům, dále materiálům na membrány reproduktorů a účinnějším magnetickým systémům přímo o kvantový skok. Přestože frekvenční rozsah u soudobých stojanových boxů sahá podivuhodně nízko, fyzikální zákony nelze obelstít, nejnižší kmitočty skutečně čekat nemůžete (zhruba od 40 nebo 35 Hz níže). Ale vadí jejich nepřítomnost ? Na základě zkušeností /v nedávné minulosti jsem měl možnost důkladně poslouchat a hodnotit - v klidu a známé akustice - více povedených stojanových boxů, např. Aurum Cantus V3M, Elac BS 602 X-JET, JM-Reynaud Twin Signature, Klein+Hummel O 300 D, Manger MSM c1, Reference 3A MM de Capo a Usher 718 Be/ tvrdím: ne. Chybějící nejnižší basy lze spíše považovat za přínos, ne za nedostatek !!! Jednak je jich v běžných nahrávkách hudby velmi málo (nejnižší tón baskytary má 41 Hz), takže je ani moc postrádat nebudete (kromě příznivců hodně hlasité současné hudby, kde důležitou roli hrají různé syntetizátory a milovníků chrámových varhan, kde kmitočty sahají - i když jen u těch největších nástrojů - až k 16 Hz). Velmi často způsobí - společně s akustikou místnosti - problémy. Vlivem akustiky dochází k nepřirozenému, nevyrovnanému zvlnění průběhu frekvenční charakteristiky (na grafu vidíte strmé a špičaté hory a hluboká údolí), určité hluboké frekvence zní o hodně hlasitěji (běžně +10 až  +15 dB), frekvence jen o 10 Hz vedle jsou naopak silně potlačeny (např. o 10 dB), takže rozdíl mezi maximem a minimem činí až hrozivých 25 dB, což samozřejmě pozorný posluchač slyší. U dospělých boxů sice basy ohromují mohutností, ale obvykle doznívají (vinou akustiky) příliš dlouho, proto dochází ke slévání tónů, o rychlosti a přesnosti zvuku např. velkého bubnu se vůbec nedá diskutovat, poslech brzy unaví. Jediná obrana: zlepšit akustiku místnosti je velmi složitá a drahá. PROTO je rozumnější se nejnižších kmitočtů vzdát a hledat kvalitní stojanové boxy. Sebelepší podlahové boxy téměř nikdy nenabídnou výtečnou reprodukci nejnižších tónů, pokud nedostanou k dispozici akusticky upravenou místnost. Nižší basy, střední a vysoké pásmo reprodukují dobré stojanové boxy srovnatelně s podlahovými (středy a výšky často i lépe), zaostávají v maximální hlasitosti a zkreslení při vyšší hlasitosti. Pokud si nepouštíte hudbu hodně nahlas a neposloucháte varhanní koncerty, bude volba stojanových boxů správná.

SKŘÍŇ
Znalci dávno oceňují tzv. skandinávský design, boční stěny tvoří sendvič několika vrstev MDF, mezi nimi je vrstva lepidla, pevnost spojení zvyšuje slisování vrstev velkým tlakem a následné ohnutí pomocí lisu. Výsledkem je lepší odolnost proti vibracím a rezonancím. Boční stěny jsou zaoblené, půdorys boxu připomíná lichoběžník, obojí pomáhá potlačit stojaté vlny uvnitř boxu. Vyztužení skříně přepážkou je samozřejmostí. Čelní stěna je složena ze dvou desek, vlastně zesílena o 12 mm. Právě tato stěna je nejsilnější, neboť slouží jako nosič reproduktorů a je nejvíce vystavena šíření vibrací a rezonancí vyvolaných prací středobasáku. Druhá deska tvoří s první sendvič, uprostřed vrstva silikonu. Kombinace rozdílných hustot MDF desek plus silikonová vrstva (optimální výšku i místa nanesení silikonu určil delší výzkum, stejně jako vzájemný poměr hustot MDF desek) zajistí výrazné potlačení rezonancí, srovnatelné s mnohem silnější ozvučnicí. Šířka vrchní desky se v horní části, v okolí výškových reproduktorů, mírně zužuje, což zaručí lepší vyzařovací charakteristiku. Jak ? Menší plocha logicky poskytne méně šancí nežádoucím odrazům vysokých kmitočtů, tím se zpřesní lokalizace a stabilita zobrazeného prostoru nahrávek. O síle stěn skříně se výrobce nezmiňuje, zjistit se to nedá, neboť je  pokrývá dokonale slícovaná dýha. Luxusnímu dojmu pomáhá perfektní lakování: stejnoměrně nanesený lak je vyleštěn do vysokého lesku, následuje další vrstva laku, opět dokonalé vyleštění - celkem se proces opakoval 7 x. Silná vrstva laku též omezí slaboučké projevy rezonance skříně, prostě snaha o co nejlepší výsledek. Vzadu ústí bassreflex, Dali uvádí jeho naladění na kmitočtet 34,5 Hz. Mohutný terminál nabízí připojení bi-wiring, propojení mezi kontakty zajistí krátké kablíky (foto), chvályhodný čin, neboť reprodukce bývá lepší než s obvyklými plechovými spojkami, zkuste si to někdy ! Maximálně stabilní konstrukce skříně garantuje zachování stoického klidu i při vysoké hlasitosti, tudíž zabarvení zvuku rezonující skříní se zde nekoná.

VYHÝBKA
Hned z druhé strany terminálu je umístěna výhybka, aby byla cesta signálu co nejkratší. Dali neuvádí strmost jednotlivých filtrů, pouze to, že výhybka obsahuje kompenzaci lineárního průběhu impedance, což prospěje každému zesilovači: reprosoustava nemění v průběhu kmitočtového pásma příliš hodnotu impedance, ani nejsou změny prudké.

MĚNIČE
Dali v prospektu uvádí základní vlastnost reproduktorů, tzv. nízkoztrátovost. Jde o důsledné využití myšlenky: lehká, pevná membrána a výkonný magnetický obvod zajistí bleskovou reakci i na nejmenší elektrický signál a převede ho bez zpoždění a zbytečného potlačení jemných hudebních detailů na akustickou energii. Středobasový reproduktor má charakteristickou rezavo-hnědo-červenou barvu membrány (foto). Základ tvoří papír, do něj zalisovány nepravidelně rozmístěná dřevěná vlákna, což zvýší pevnost membrány a potlačí sklon k vlastním rezonancím. Membrána je namočena do utajovaného roztoku, ten právě způsobí Dali typické zabarvení. Zblízka lze vidět lesklý, hladký povrch, pravděpodobně půjde o nějaký druh pryskyřice či laku. Membrána má nezvykle měkký gumový závěs, jde o záměr: lehká membrána + měkký závěs + nadprůměrně dimenzovaný ferritový magnet snáze zajistí rychlý a eventuálně i dlouhý zdvih. Reproduktor s ním dokáže produkovat hodně hlasitou hudbu, ale též vyzářit i přes nevelké rozměry (Dali uvádí průměr 15 cm, ale průměr membrány - bez závěsu - je 12,5 cm) podivuhodně nízké kmitočty, srovnatelné s běžnými sloupovými modely.
Vysoké kmitočty vyzařuje dvojice měničů tvořících jeden celek, nazvaný Hybrid Tweeter Modul (foto). Jsou zapuštěny do masivní hliníkové desky odolávajících přenosu rezonancí.
Výšky od 3.400 Hz  má na starosti hedvábná, lakované kalota s průměrem 25 mm. Vypadá jako běžný typ, ale liší se nezvykle nízkým rezonančním kmitočtem 700 Hz. Za silným magnetickým obvodem, tvořeným dvojicí ferritových magnetů má tzv. akustickou komoru a uvnitř tři kousky filce, jejichž optimální velikost i umístění byla vybrána na základě poslechových testů. Toto dodatečné tlumení zajistí lepší proudění vzduchu uvnitř komory, výsledkem je snížení nežádoucího vlivu rezonancí na reprodukci. Ještě větší technickou lahůdkou je třetí měnič, fóliový typ, který vyzařuje kmitočty až od 13 kHz výše. Druhý výškáč kompenzuje pokles prostorového vyzařování kaloty, neboť každý výškáč s průměrem kaloty 25 mm zužuje se stoupajícím kmitočtem úhel vyzařování a nad hranicí 12 kHz bývá pokles vyzářené energie mimo osu zřetelný. Membránu druhého výškáče tvoří mírně napnutá fólie. Na ní jsou nalepené tenoučké vodiče, v těsné blízkosti fólie magnetický systém, v jehož magnetickém poli se fólie nachází. Při důkladném pohledu uvidíte 3 tyčky a za nimi fólii. Další tři jsou za fólií, tyčky jsou magnety, polovina z nich je ze zvláště účinného materiálu neodymu. Přivedený střídavý proud do vodičů vyvolá přitahování a odpuzování fólie od magnetických pólů, tedy kmitání podle frekvence a amplitudy příchozího signálu. Fólie i s drátky je velmi lehká, proto reaguje na změny signálu bleskově, má zanedbatelnou setrvačnost. Fóliový měnič má větší plochu než běžná kalota, postačí proto menší rozkmit, výsledkem je menší zkreslení; vyšší účinnost a lineární kmitočtový průběh vyplývá z rozmístění drátků po celém povrchu fólie, zaručí její rovnoměrnější pohyb bez nežádoucích rezonancí. Kalota nebo konusový výškáč mají vodiče vždy jen u obvodu nebo ve středu konusu. Fóliový měnič reprodukuje věrněji amplitudu i fázi signálu nejen v ose, ale i širokém úhlu více než 120 stupňů. Výhodou je podstatně větší zóna optimálního poslechu. Možná vás napadne: když je fóliový měnič dokonalejší než kalotový výškáč, PROČ vlastně Dali používá oba ? Stačil by jen fóliový. Dánští konstruktéři uvažují ale jinak: výhody fóliového měniče - blesková reakce, vysoké rozlišení a minimální zkreslení - lépe vyniknou, pokud se reproduktor nemusí starat o „nádenickou práci", tedy reprodukci kmitočtů 3 až 11 kHz. Pak logicky klesá možnost vzniku intermodulačního zkreslení, reprodukce nejjemnějších detailů, dozvuků a impulsních signálů zůstane křišťálově čistá. I když je pouze malá část vysokých kmitočtů vyzařována společně oběma měniči, je zde riziko interferencí.
Tomu čelí Dali několika způsoby: měniče jsou umístěny v definované vzdálenosti tak, aby vzniklo minimum interferencí. Vzdálenost mezi nimi určil výzkum vyzařování akustické energie konkrétních reproduktorů s ohledem na jejich směrovost a vzájemnou fázi, ovlivněnou výhybkou. Vzájemnou optimalizací umístění dvojice výškáčů do vůči rezonancím rigidního boxu se dosáhlo dle Dánů 3D reprodukce, tedy přesného zobrazení prostoru nahrávek včetně hloubky.

STOJANY jsem měl též k dispozici a mohl hodnotit reprodukci včetně tohoto důležitého originálního doplňku. Je spíše nižší, osa kaloty je při umístění boxu na stojan, který má přišroubované spiky na spodní straně základny, ve výši 86 cm. Což je níže než uši průměrného posluchače sedícího v běžném křesle. V praxi to nevadí, žádný úbytek vysokých kmitočtů nepostrádám. Stojany Dali navrhl přímo pro model Helicon 300 mkII, což je ideální případ, pravý opak univerzálních. Stojan optimalizovaný (rozměry i hmotnost) pro konkrétní box neslouží jen jako pouhá podpěra, ale zvýší kvalitu reprodukce. Především přesně daná výška basáku od podlahy hraje důležitou roli. Každý jistě ví o vlivu umístění reprosoustav k zadní stěně na mohutnost reprodukce nízkých kmitočtů. To samé platí u regálových boxů, zde se však dá navíc měnit i výška od podlahy. Stojan má stejně dokonalý design a hladký, lakovaný povrch, jako reprosoustava. Kvalitní reprosoustavy si zaslouží pořádné stojany, neboť ty příliš levné (pár seženete od cca 2.500 Kč, 1 kus obvykle váží 2-3 kg)) výslednou reprodukci zhorší (laik tomu nevěří, ale je to tak, především jde o přesnost reprodukce hlubokých tónů a lokalizaci), navíc hrozí při náhodném nárazu riziko pádu boxu ze stojanu na zem a jeho poškození. Audiofilní stojany mívají vždy velkou hmotnost, podstavec bývá z litiny, nebo ho tvoří žulová deska. Stojan by měl mít zhruba stejnou hmotnost, jako vlastní box, pokud bude hmotnost ještě o 10-20 % vyšší, tím lépe. Proč? Jednak se těžiště sestavy box-stojan posune směrem k podlaze a tím se zvýší její stabilita. A za druhé: vyšší hmotnost stojanu znamená větší překážku pro přenos chvění/rezonancí z boxu do podlahy a obráceně.
Základna stojanu má větší šířku i hloubku než box, to zvýší stabilitu. Stojan Dali se svojí hmotností 20 kg má poměr k váze boxu ( 11 kg) v pořádku. Protože je nízký, nezvyklá hmotnost překvapí. Bohužel žádné bližší údaje výrobce neposkytl. Nohu stojanu tvoří 2 odýhované MDF desky, uprostřed mezi nimi bude pravděpodobně kovová tyč, předpokládám, že kovová deska (desky?) bude i v mohutné základně, možná i v horní desce. Kov zvýší hmotnost, navíc vznikne sendvič, jehož vlastní rezonanci lze cíleně odladit daleko pryč od kritických rezonancí, šířících se směrem od boxu. Stojany vynikají nákladnou konstrukci, proto nejsou levné. Zájemce si je může samozřejmě koupit později, jako upgrade. U jiných stojanů doporučuji dodržet podobnou výšku, jako má originál, aby se plně uplatnil efekt podpory reprodukce nízkých kmitočtů odrazem od podlahy.

POSLECH se konal v poslechovce Studioline, která sice nemá žádné akustické úpravy, zato vysoký strop, odhadem přes 3,5 metru. K dispozici byl přehrávač CD XINDAK De Luxe 1 a integrovaný zesilovač Xindak XA 6950 (výkon 2 x 100 W/8 Ohmu). Nejdříve si všímám nebývale širokého úhlu  vyzařování vysokých kmitočtů, přesné lokalizace a vysokého rozlišení Hybrid Tweeter Modulu. Seděl jsem asi 2,5 m od boxů, nesměroval jsem je přímo na hlavu, ale postupně  jejich osy odkláněl dál a dál, optimální úhel nalezen cca 10 stupňů od kolmice k zadní stěně. I když se osy boxů protínají daleko za hlavou, je dobře a bez námahy slyšet každý šelest a různé vrzání, klapání atd., které se na záznamech akustické hudby vyskytují.

Vyplývá z toho, že tzv. optimální poslechové místo není vyhrazeno jedinému posluchači, dobře se o něj mohou dělit i dva, což je samozřejmě výhoda. Po spávném nasměrování boxů není reprodukce ničím nápadná, žádná část frekvenčního spektra není zdůrazněna. Ani - u regálových boxů obvyklé - basy, kde se výrobci jakoby chtějí pochlubit, co jejich relativně malé boxy dokáží. Právě na absenci (častého) zdůraznění kmitočtů kolem 100 Hz lze poznat vyspělost konstruktérů Dali: nemají potřebu něco předstírat, důležitější je pro ně lineární kmitočtový průběh a neutrální reprodukce. Pochvala, přispívá to k příjemnému poslechu, kdy ani po mnoha hodinách nebude posluchač unaven. To vůbec neznamená, že by box nízké kmitočty nějak zanedbával, naopak ! Až podezřele vypadá údaj výrobce o schopnosti reprodukce nejnižších kmitočtů, není to jen reklamní trik? Po chvíli konstatuji: údaje souhlasí se skutečností, je to podivuhodné, ale fakt. 37 Hz s poklesem 3 dB nevyzáří ani mnoho sloupových modelů s několikanásobně větším vnitřím objemem a větším basovým reproduktorem. Přitom by to šlo realizovat snadněji, ovšem výrobci se spíše drží zpátky záměrně, aby omezili případné problémy s akustikou místnosti. Při testování hodně hlubokých basů je vidět velký rozkmit reproduktoru, zvládá úkol dobře, není slyšet ani náznak pazvuků či rezonancí. Za důležité považuji, že není nutno do boxů ani pro reprodukci nízkých kmitočtů pumpovat výrazně vyšší výkon, reprobox nežádá zesilovač s výkonem  150 nebo více wattů. Uvedený Xindak má displej s ukazatelem stavu hlasitosti (rozsah 0 až 120), poslouchám (místnost má cca 24 qm) s nastavením 15 až 20, během testování basů zvyšuji na 30 a rozhodně to není nijak potichu. Boxy hrají uvolněně, přitom realisticky, tóny kontrabasu mají potřebnou rychlost a přesnost, bicí nástroje též razanci i důraz. Na disku D. Grusin: Homage To Duke se občas se místo kontrabasu objeví baskytara, Dali tuto výměnu ihned pozná. Střední pásmo s výbornou srozumitelností podá hlasy zpěvaček a zpěváků  přirozeně, zachová jejich charakteristický výraz. Poslech songů Beatles v podání 4 zpěváků bez doprovodu (The Persuasions) je výborný na testování čistoty reprodukce. Na hlasech (nejlépe bez nástrojů) snadno odhalíte nepřirozené zabarvení, počínající zkreslení či komprimaci při dynamických špičkách. Nic z toho se nekoná, ani při vytočené hlasitosti. Disk pěveckého souboru Huelgas Ensemble (skupina 12 zpěváků, 7 mužů a 5 žen) nejen zvládly boxy bez potíží, ale doslova excelovaly: přesně zprostředkovaly malé i velké dynamické změny, lokalizaci jednotlivých hlasů, vzájemné odstupy a i při vysoké hlasitosti zůstal zvuk křišťálově čistý. Když zpívalo všech 12 současně mezzoforte a forte, to byla pořádná jízda! Prostor a dynamiku jazzového big-bandu výborně prověřily mimořádně dobře nahrané disky B.Holmana (JVC XRCD). Reprodukci nízkých frekvencí, skvěle vykreslených, nechybí schopnost  zobrazení prostoru nahrávky, přesnému rozlišení jednotlivých tónů ani objem a ani důrazný tah. Jako každé dobré regálové boxy skvěle reprodukují komorní hudbu a nahrávky bohaté na zvuky s výrazně impulsním charakterem a daleko sahajícím spektrem vysokých kmitočtů (vibrafon, činely, obecně perkuse). Zmíním jen ukázkový výkon během přehrávání disku amerického souboru The O-zone Percussion Group, CD La Bamba: jednak přirozeností zvuku a reálnou velikostí  jednotlivých bicích a perkusí, stabilní a přesnou lokalizací všech hráčů včetně předozadního rozmístění. S boxy Helicon 300 mkII  uslyšíte (podmínkou je kvalitní zdroj) celý příběh nahrávky, nejen co se dělo během nahrávky, ale i potom: každý střih a úpravy během masteringu, což ne vždy ukáže bezchybnou práci zvukařů. Když takto dobře zvládly záznamy akustické hudby, nezklamou ani u moderní rockové, taneční či elektronické. Hrají napříč žánry s nadhledem a vysokým rozlišením, stále udrží vyváženost a lehkost reprodukce s výbornou prostorovostí, reprodukce je skvělá nahlas i potichu. Dali Helicon 300 mkII považuji za tajný tip pro znalce, vyniká mimořádnou syntézou výborného zpracování, osloví každého designem a přesvědčivou reprodukcí za pochopitelnou cenu.

P.S. ještě poznámka k tzv. šílené ceně (85 tisíc) za pár regálových boxů: zdaleka se nejedná o superdrahé soustavy, špičková kvalita se prostě nedá pořídit za lidovou cenu. Existuje mnoho konkurenčních reproboxů s podobnou, ale i dvojnásobnou, trojnásobou, pětinásobnou, vrchol tvoří model s více než jedenáctinásobnou cenou. Naštěstí se stále najde dostatek zákazníků, kteří tyto snahy o věrnou reprodukci výrobcům reprosoustav zaplatí. Úsilí po realizaci špičkového regálového reproboxu projevují firmy po celém světě, nejde jen o pár excentriků. Pro příklad vybírám jen pár ukázek, znalci jistě dokáží seznam rozšířit na mnohem delší. Italské Chario Academy Sonnet, Eventus Audio Nebula, Sonus Faber Guaneri Memento, dánské GamuT El Superiores 3, francouzské Cabasse Bora, Focal Diabolo Utopia či Triangle Magellan Duetto SW2, německé Isophon Odessa, britské KEF Reference 201/2 nebo Wilson Benesch Discovery, švédské Marten Design Duke, rakouské Vienna Acoustic der Kuss, americké Magico Mini II, Revel Ultima Gem 2 a Wilson Audio Duette, japonské Kiso Acoustic HB 1.

Technické údaje výrobce Dali Helicon 300 Mk2
Frekvenční rozsah: +/- 3dB: 37 - 27.000 Hz
Dělící frekvence výhybek: 3400/13.000 Hz
Citlivost (2,83V/1m.): 86 dB
Nominální impedance: 4  Ohm
Minimální impedance: 3,7 Ohm
Maximální SPL: 108 dB
Doporučený výkon zesilovače (8 Ohm): 50 - 200 Wattů
Výškové repro: 1 x 25mm - kalota, 1 x 10 x 55mm - páskový
Basové repro: 1 x 6,5"
Frekvence bassreflexového nátrubku: 34,5 Hz
Rozměry (Š x V x H): 208 x 435 x 402 mm  Hmotnost: 10,5 kg
Povrchová úprava: třešeň klavírní lak, růžový ořech klavírní lak
Cena s DPH: 84.990,- Kč za pár

Stojan pro regálové reprosoustavy Dali Helicon 300 Mk2
Rozměry: 555x281x405mm
Hmotnost: 20,5kg / ks
Cena stojanu Helicon Stand 300: 33.990,- Kč za pár